Jelen evropský

Jeleny chováme v areálu farmy, a to v zhruba 4 ha obůrce. Ta se dělí na část travnatou, kde jsme vysadili vysokokmeny kaštanů a červených dubů, a na část lesní, kde mají jeleni klidovou zónu a 5 lesních jezírek. Ty mají jeleni velice rádi a s oblibou se v nich koupou nebo si v bahnitých částech jezírek dělají kaliště. Bláto je totiž chrání před obtížným hmyzem a parazity.

Pokud se na ně chcete přijít podívat, můžete kdykoli, protože se rádi i během dne pasou, ale s jistotou je uvidíte při večerním krmení mezi 18. a 20. hodinou. Naši jeleni jsou velice klidní a ochočení a rádi za vámi přijdou, když jim donesete nějaký pamlsek, jako třeba suchý rohlík. Jsou to majestátná a krásná zvířata s velice ladným a ušlechtilým pohybem, která dělají čest svému přízvisku „Královská zvěř".

Naši jeleni jsou pod odborným veterinárním dohledem, a to především z hlediska výskytu parazitů. Zvěř je pravidelně odčervována.

No a trošku odborné terminologie pro ty, kteří se chtějí o jelenovi evropském dozvědět více:

Jelen evropský se vyskytuje na rozsáhlém území Evropy, na Kavkaze, v malé, západní a střední Asii a izolovaně také na území mezi Marokem a Tuniskem, což z něj činí jediný druh jelena v Africe. Člověkem byl později zavlečen i do jiných částí světa, např. do Austrálie, na Nový Zéland nebo do Chile a Argentiny.

V minulosti se předpokládalo, že obývá i území Severní Ameriky, díky DNA testům je však dnes populace žijící na tomto území považována za zcela samostatný druh – jelen wapiti.

Jelen lesní patří mezi největší zástupce své čeledi. Samci dorůstají 175 – 230 cm a jejich hmotnost se pohybuje mezi 160 – 240 kg. Samice jsou oproti samcům značně menší, dorůstají 160 – 210 cm a dosahují hmotnosti mezi 120 – 170 kg. Ocas přitom měří 12 – 19 mm a v kohoutku dosahují výšky 120 až 150 cm. Velikost i hmotnost je však velmi proměnlivá a viditelně se liší mezi jednotlivými poddruhy, kdy nejtěžší (C. e. elaphus) může vážit až 500 kg, oproti tomu jeleni žijící v méně příznivých podmínkách mohou dorůstat pouhých 70 cm a vážit sotva 100 kg.

Přes léto má jelení srst obvykle hnědou barvu s rudějším nádechem a u samců je většinou navíc patrná i prodloužená srst na krku.

Nejtypičtějším znakem pro samce jsou parohy, které každý rok, obvykle na konci zimy v březnu až dubnu, shazuje.

Pár týdnů po shozu začínají jelenovi růst parohy nové. Ty jsou po celou dobu svého vývinu porostlé jemnou ochranou sametovou vrstvou kůže/lýčím/, kterou jelen po dokončení růstu parohu odírá /vytlouká/ o mladý lesní porost s dostatkem mízy. Parohy jsou tvořeny kostí, která může denně vyrůst v průměru o 2,5 cm.

Ukázka vývoje parohu

U dospělých samců se na parozích navíc objevují výrůstky, kterým se odborně říká výsady, a které s přibývajícím věkem rostou a přibývají. Samec v prvním roce je kolouch a je bez paroží. V druhém roce mu roste první jednoduché paroží /je tzv.na první hlavě/ bez výsad a podle jeho tvaru se mu říká špičák. Třetím rokem věku /je na druhé hlavě/ se může většinou pochlubit minimálně jednou výsadou, která se nazývá očník, a on se pak v myslivecké mluvě označuje jako vidlák. Druhá výsada se označuje jako nadočník. Třetí (vyvíjí se však jako druhá v pořadí) pak jako opěrák; samci s ní se poté nazývají šesteráci. Rozvětvené zakončení parohu se za výsadu již nepovažuje a označuje se jako koruna. Jelen se nazývá dle součtu výsad /6 na každém parohu znamená dvanácteráka, atd./ a pokud je počet výsad nepravidelný nazývá se dle parohu s větším počtem výsad/ 5 a 6 výsad má nepravidelný dvanácterák/.

Jednotlivé části jeleního parohu
a) očník – první výsada
b) opěrák – druhá výsada
c) nadočník – třetí výsada
d) koruna – vrchol parohu